http://pejsek-a-kocicka.iocko.cz/wp-content/themes/pako/images/zima/rataje_most.jpg

Lehce zmrzlá Vídeň

Autorem je Štěpánka, publikováno 7. 3. 2012 v rubrice Na cestách; Pejsek a Kočička.

Před Vánoci jsme chtěli vyjet na vánoční trhy za hranice, ale nakonec z toho sešlo. A tak přišel Ba s nápadem jet do Vídně oslavit naše osmé výročí.

Přes internet jsme našli levný hotel a koupili jízdenky ve valentýnské akci 1 + 1 zdarma – za 780 korun jsme jeli oba tam i zpátky. A v pátek už zvonil budík ve 4:44, abychom stihli autobus v půl sedmé z Florence.

Cesta trvala 5 hodin, které jsme si ukrátili i filmem o šílencích, kteří dvěma trabanty dojeli z Čech až do Jihoafrické republiky. V Brně byla půlhodinová pauza, které jsme využili k protáhnutí nohou. Ba poslal Lučině, která se nám do Brna odstěhovala, SMS pozdrav z brněnského nádraží. A ona hned volala zpátky, že je kousek od nádraží, a ať máváme, že přijde na krátký pokec. A taky přišla  - zdravíme :bye: .

V půl dvanácté jsme dorazili do Vídně. Byla strašná zima a automat na jízdenky u vstupu do metra napůl nefungoval – žral jen mince. Jenže zaplaťte skoro 30 euro v drobných, když jste zrovna přijeli a většinu peněz máte v bankovkách …
Nakonec jsme ale uspěli :-)

Protože jsme ještě nemohli jít do hotelu, vyrazili jsme s nově nabytou 72hodinovou jízdenkou do centra, kde jsme se podívali na zoubek katedrále sv. Štěpána. Nejprve jsme pro zahřátí vyšlapali šílené množství schodů na jižní věž. Potom jsme naopak sestoupili do krypty pod kostelem, kde jsou všichni Habsburkové a hromady (doslova – kosti jsou vyskládané od podlahy po strop) dalších. Naše prohlídka pokračovala výtahem na severní věž, která má na svém hybridním vrcholku (negotickém narozdíl od zbytku katedrály, asi jako chrám sv. Víta v Praze) obrovský zvon Pumerin. A konečně došlo i na prohlídku samotného interiéru kostela s audioprůvodcem.

Po tomto důkladném prozkoumání katedrály jsme se vydali do hotelu, kde jsme se přioblékli a nechali nepotřebné věci a vyrazili jsme na večerní, prohlídku města. První, co jsme si mohli prohlédnout hned na tramvajové zastávce u hotelu, byla bouračka, při které auto nabouralo do zábradlí tramvajového ostrůvku na kterém jsme čekali na tramvaj (a pro jistotu i do auta před sebou).

Další procházka/projížďka městem už byla poklidnější. Ještě za šera jsme se dostali k prazvláštnímu domu Hundertwasserhaus, který je všelijak křivý a hodně barevný. Už za tmy jsme dorazili do Prateru. Obří ruské kolo jsme sice nevyzkoušeli, ale alespoň jsme ho vyfotili. Kolem hezky nasvíceného kostela, přes dvoupatrovou tramvajovou smyčku a okolo honosné budovy vídeňské univerzity jsme se dostali až k národnímu divadlu a radnici.

Rozsvícená radnice se spoustou věžiček vypadala jako zámek z pohádky o Popelce ve chvíli, kdy se v něm odehrává ples. Před radnicí bylo obrovské kluziště, na kterém se proháněla spousta lidí na bruslích. A taky tam bylo několik stánků s punčem, klobásami, vařenou kukuřicí a další podobné. Nám se zalíbil ten první.

Když jsme se dost vynadívali a ani punč už nepomáhal zahnat zimu, zamířili jsme kolem budovy Secession, která má na střeše kopuli složenou ze 3 000 zlatých listů, zpátky do hotelu.

-

V sobotu ráno jsme vyrazili na zámek Schönbrunn – letní císařské sídlo, kterému se někdy přezdívá rakouské Versailles. Tady jsme si koupili vstupenky (zimní kombinaci) a s českým audioprůvodcem jsme vyrazili na prohlídku zámku. Ten má víc než 1400 místností, ale prohlídka prochází jen 40 z nich a z většiny na člověka dýchá rokoko.

Když jsme si prošli zámek, pokračovali jsme parkem kolem Neptunovy kašny. Na památník Gloriette se jít nedalo, a tak jsme rovnou pokračovali do zoologické zahrady, která navazuje na upravený zámecký park.

Protože byla pořádná zima, využívali jsme my, ale i zvířata, pavilony, kde bylo mnohem příjemněji než venku. Viděli jsme mravenečníky s mravenečníčaty, obří akvárium s tropickými rybami, spící koaly (co můžete čekat od zvířete, které prospí 18 hodin denně), tygry kočkující se na sněhu a pandy – jedna se zrovna probudila a šla se projít ven, tam si pak ve sněhu mezi bambusy sedla na zadek a zadní nohou se drbala na čumáku. Samozřejmě jsme neminuli pavilon deštného pralesa, kde rostla kytka, jejíž květ prý smrdí jako špinavé fusekle. Před odchodem jsme se znova zastavili u koal a viděli jsme jednu z nich se pohnout, jo! :-D

Ze ZOO jsme odcházeli před zavíračkou a zamířili jsme zpět do centra, kde jsme se prošli po Ring Strasse – Parlament, přírodovědecké muzeum, umělecko-historické muzeum, brána Hofburgu, Opera. A ještě než jsme se vrátili na hotel, zašli jsme si na večeři.

-

V neděli jsme si po snídani sbalili a se všemi věcmi vyrazili zpět k zámku Schönbrunn, protože včera jsme nestačili využít celé vstupenky. A tak jsme znovu šli do zámeckého parku, ve kterém se ukrývá pouštní pavilon, kde rostou palmy a kaktusy, létají ptáci a běhaj myši s chobotem.

Hned naproti je palmový pavilon, kde bylo příjemných 15 stupňů, palmy až do stropu (který byl poměrně dost vysoký) a všechno kvetlo a zářilo barvami. A taky tam pršelo – tedy kapala voda z korun vysokých palem. Změtí zeleně se proplétaly širší i úzké cestičky a na několika místech byly lavičky k posezení.

Odtud jsme se přesunuli do muzea kočárů, které je v jedné ze zámeckých budov. Zlatý kočár, dětské kočáry, barokní malovaný kočár, korunovační kočár, …  Staré habsburské kočáry se dochovaly hlavně proto, že je používali pro různé obřady a slavnostní příležitosti.

Z muzea jsme se přesunuli metrem zase do centra, kde byl naším cílem Hofburg – hlavní císařské sídlo, ze kterého Habsburkové vládli přes 600 let. Abychom se dostali k pokladnám a vstupu do paláce, museli jsme projít parkem a několika nádvořími. Se vstupenkou jsme si opět vyzvedli své audioprůvodce a vydali se na několikahodinovou tůru palácem…

Prohlídka Hofburgu je rozdělena do tří částí. Tu první tvoří několik místností plných měděného nádobí a zlatých, stříbrných i porcelánových servisů. Celou jednu stěnu tvořily talíře a mísy malované přírodními motivy, jedna místnost byla plná zlatého servisu. Byly tu také celé prostřené tabule a vitríny se stolními ozdobami nebo osobním příborem Marie Terezie, který obsahoval i slánku a kalíšek na vejce.

Druhou část prohlídky tvoří Muzeum Sisi – 6 místností věnovaných této známé císařovně, která se nechovala úplně jako císařovna a nakonec byla zavražděna pilníkem.

Třetí částí jsou soukromé komnaty císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty, jejich společná jídelna, velký audienční sál a další rokokově zařízené místnosti. Pokud byla u císařského stolu na obědě či večeři nějaká návštěva, nemohl být císař návštěvou rušen, neboť každý směl u stolu hovořit jen se svým sousedem a návštěva seděla přímo proti císaři :oD

Když jsme vyšli z paláce, měli jsme právě tolik času, abychom utratili drobné fifníky za pohledy, podívali se na most metra přes řeku, zašli si do McDonaldu, kde jsme se trochu odstrojili a koupili si něco k jídlu a vyrazili na autobus do Prahy, kam jsme dorazili v půl jedenácté večer.

Přestože se celý náš výlet odehrával v teplotách pod -10 stupňů, patřičně jsme si to užili a dokonce jsme udělali i nějaké fotky, jak se můžete níže přesvědčit.

Fotky na rajčeti
Video – Kočkující se tygři ve vídeňské ZOO
Video – Akvárium ve vídeňské ZOO
Video – Wienflussbrücke
Video – Jízda vídeňskou tramvají

Komentáře ke článku

Žížala říká:

8 Duben 2012 v 19:28.

Krásně jste se museli mít! Tento článek je dobrou inspirací kam vyrazit ve Vídni na výlet. :-) Díky za to. Ž.

Přidat komentář




:-) 
:-( 
;-) 
:-P 
:-O 
více smajlíků >
 


Rajče Youtube

Co se chystá?

Rubriky

Archiv

Odkazy

Rádio Černá hora Hrady.cz Order of the Stick OOTS.cz