Chorvatský deníček - 3. část
Pondělí 5. 9. ... Krka => Split
Ráno bylo zataženo a na místní poměry posledních dní dokonce zima. Vypadalo to, že bude pršet, a tak jsme rychle sbalili. Zaplatili jsme kemp, dvě noci tady nás vyšly levněji než jedna v Zadaru.
Z kempu jedeme ještě na vyhlídku na Visovac - malý ostrov v řece Krka, kde je starý klášter. Dá se tam doplout lodí, ale je to hodně drahé. A s dalekohledem toho vidíme z vyhlídky na kopci docela dost.
Když jsme se pokochali a vyfotili mimo jiné klášter na ostrově skrz dalekohled, pokračovali jsme v cestě.
K vyhlídce jsme jeli přes druhou část NP Krka - Roški Slap. Skrz nejužší část národního parku prochází silnice, a tak jsme se pokochali alespoň malým výhledem na vodní hladinu, ve které se odráželi koruny stromů nebo vysoké skály.
Když jsme pak vyjeli z údolí, připadali jsme si jako v americké pustině - řídce porostlé strmé skalnaté svahy s hluboce zařízlými údolími a tím vším se proplétala naše silnice.
Potom jsme zase vjeli do širokého údolí. Na jeho svazích se rozkládala vesnice Rupe a na dně byla úhledná malá políčka.
Brzy jsme dorazili do Šibeniku, což (jak jsme zjistili) je město opravdu hezké. Ze sluncem rozpáleného přístavu jsme se vypravili do změti úzkých a křivolakých ulic města. Ty každou chvíli odhalily nějaký ten menší nebo větší kostel. Podívali jsme se do středověké zahrady kláštera sv. Lowrence.
Po schodech jsme se vyškrábali až na pevnost sv. Michaela. Ve stínu borovic pod pevností jsme si dali sváču a skončili jsme celí zapatlaní od čokolády. Pak jsme šli prozkoumat pevnost. Kromě hradeb z ní vlastně nic nezbylo. Ale z těch zbytků byl hezký výhled na zátoku, ve které se Šibenik nachází, a na téměř celé město, kterému vévodí katedrála sv. Jakuba. Z pevnosti také vede cesta chráněná vysokými zdmi až k přístavu.
Po prohlídce pevnosti jsme sestoupili opět do spodní části města, kde jsme navštívili velkou katedrálu. Protože jsme s Janou byly příliš odhalené, vyfasovaly jsme zahalivé šátky.
Po tom všem procházení po městě nám vyhládlo, a tak když jsme šli kolem pizzerie, jejíž zahrádka zabírala víc než polovinu uličky, posadili jsme se na pozdní oběd. A když jsme se dobře najedli, koupili jsme ve stánku ještě sladoled a sedli jsme si do parku na okraji historického centra. Na nábřeží jsme ještě objevili reklamu na české pivo Staropramen.
Do kempu na okraji Splitu jsme dorazili už za tmy. Zatímco kluci stavěli stan, šly jsme s Janou obhlédnout kemp. Čekaly jsme, že první co najdem, budou záchody nebo umývárka nádobí. Místo toho jsme nejdřív našly pláž. Před spaním jsme se na ní zašli podívat ještě všichni společně, aby se nám hezky spalo.
-
Úterý 6. 9. ... Split
Ráno nás probudil hluk silnice u kempu. Zato snídani jsme si užili náramě. Obvyklé snídaňové menu jsme sebrali a odnesli na pláž. Snídali jsme pak s výhledem na moře.
Po snídani byla naším prvním dnešním cílem pevnost Klis nedaleko Splitu. Pevnost byla celkem rozlehlá. Všude rostly obrovské agave. A na jednom plácku bylo dělo, které se mi tuze líbilo :o) Prolezli jsme kdeco, koukli do každé díry, prozkoumali výhled z každé střílny, ochladili se ve větru severních oken a úplně nahoře schovaní ve stínu hradeb jsme se nasvačili.
Bylo horko a tak jsme se těšili na ochlazení v jeskyni. K jeskyni Vranjača se šlo asi půl kilometru rozpálenou prašnou cestou, kterou lemovalo nižší křoví. Před šíleným horkem se tu nebylo kde schovat. A pak konečně ta oáza několika stromů a u ní obrovská díra do skály.
Majitel nám prodal vstupenky a odvedl nás ke vstupu do jeskyně. Pak nám začal v angličtině dlouze povídat o jeskyni. Jeskyni zdědil po dědečkovi, který ji kdysi našel. Je tam 15°C. Fotit se smí, ale když zahlídne blesk, tak vypne elektriku a zůstanem tam potmě. A pak nás vpustil dovnitř. Samotné.
Vstupní prostora byla zajímavá hlavně tím, že tam byla polovina stupňů, než venku. Hned za úzkým průchodem ale začala nádherná krápníková výzdoba. Se stativem se dala i docela dobře nafotit. Strávili jsme tam skoro hodinu. A celou dobu sami. Až cestou ven nás zdravili Češi - krajany poznali podle MPZ jediného auta na parkovišti. Po nádherném ochlazení jsme na sluníčku málem lekli.
SMS Gymi: Ahojky. Právě jsme vylezli z jeskyně, kde bylo krásných 15 stupňů. A je nám jako rybě na poušti... Přejeme ti všechno nejlepší k výročí výskytu, škoda že to nemůžem oslavit společnou večerní párty na pláži. Básník, Štěpa, Jana, Abú.
Nakonec jsme vyrazili ještě do Trogiru.Cestou se mi podařilo vyfotit značku s vybuchujícími dětmi (něco jako „pozor škola“), která Básníka tak fascinuje už od loňska.
V Trogiru jsme našli parkoviště a vyrazili do centra. Úzké uličky, sladoled, pohledy. Šli jsme do katedrály. Dnes jsem byla uznána jako vhodně oblečená do kostela a šátek nepotřebuju. Když jsme vylezli na věž, Jana si procvičila španělštinu s nějakými Španěli, které jsme tam potkali (není to tak dlouho, co by se bez ní ani nenajedla - mezi jejím návratem z Barcelony a odjezdem do Chorvatska uplynul sotva den). Pod zvonem jsme se dohadovali, jestli bude odbíjet čtvrt. Neodbíjel. A došlo místo na kartě foťáku. Ještě jsme zvládli společné foto na vrcholu věže a pak už nic.
Pod věží katedrály v Trogiru
Jana: Na co čekáme?
Básník: Já nevim. Asi na Godota.
Nějakej chlap s foťákem, co stál vedle: Já čekám až zmizíte.
Večer jsme se vrátili do kempu. Na místě, kde jsme včera měli auto stál dnes stan. Musíme zaparkovat kousek vedle. Ještě před večeří jsme se šli ošplouchnout do moře. Moc jsem to nepřeháněla, byly totiž docela velké vlny, a tak jsem se v nich jen tak kolíbala u břehu. Ostatní si ale vlny náramně užívali.
K večeři byla jako první chod míchaná vajíčka. Druhý byl grilovaný hermelín. A k tomu poslední český chleba. A pivo. U večeře jsme taky zjistili, že vedle nás kempují mladí Češi. Možná se trochu divili, když jsme před spaním četli pohádku o Arašídovi.
