Kutná Hora a naše sedmé výročí
S trochou zpoždění přidáváme něco málo o tom, jak to letos dopadlo s naším výročím - již sedmým.
Protože výročí slavíme v únoru a Štěpánka není příliš lyžařsko-horský typ, máme většinou problém najít místo, kde by pro nás bylo v tuto dobu něco k vidění a zároveň by nebyl metr sněhu. Letos naše volba tudíž padla na Kutnou Horu, kde je stále otevřený chrám sv. Barbory a několik dalších památek.
Vyrazili jsme v pátek 11.2. ráno a autem dojeli do Českého Šternberka, kde jsme si dali krátkou procházku po okolí hradu. Pak jsme znovu nasedli a popojeli ke zřícenině hradu Sion. Následovala rovněž procházka po okolí, spojená s krátkým detektivním pátráním po skalním reliéfu, který jsme nakonec úspěšně objevili. V okolí jsme se rovněž zastavili u nedalekého kostela sv. Ondřeje, který vypadal zajímavě a jehož věž pamatovala slávu hradu. Od kostela jsme pak pokračovali k troskám kláštera a rozhledně na kopci u Vysoké.
Trosky vypadaly tajemně a opuštěně, což podporovalo i zamračené nebe a silný vítr. Kousek od nich se nachází rozhledna Vysoká, která byla otevřená a tak jsem na ni vylezl. Štěpánce se do schodů nechtělo 
. Nahoře dost foukalo a vysílače nahoře ve větru úplně hrály. Protože už se začínalo smrákat a byla zima, vyrazili jsme ke Kutné Hoře, kde jsme měli rezervovaný pokoj v hotelu U Kata.
Jakmile jsme se ubytovali, vyrazili jsme na večerní procházku, kterou jsme zahájili příjemnou večeří v pizzerii U Šneka pohodáře. Pak jsme vyrazili do středu města, prohlédli si krásně nasvícené staré domy a chrámy, včetně sv. Barbory. Poté jsme se promrzlí a unavení vrátili na hotel a dali si horkou sprchu
Další den jsme celý strávili ve městě chozením po památkách. Počasí vyšlo krásně, nebe bylo jako vymetené a svítilo sluníčko, jen s ohledem na roční dobu nebylo příliš teplo. V chrámu sv. Barbory jsme důkladně vymrzli, ale stálo to za to. Pak jsme se chvíli procházeli ulicemi, než nastal čas prohlídky Vlašského dvora. Odtud jsme pak svižnou chůzí zamířili ke Kostnici, která se nachází na hřbitově asi kilometr od centra. Z Kostnice jsme se pak příjemnou procházkou podél kolejí vrátili do hotelu, a protože jsme byli už dost vymrzlí, zbytek odpoledne jsme koukali v posteli na film. Jeho sledování nám 'zpříjemňovala' jakási kulturní akce, probíhající o patro níže a zahrnující hlasitý zpěv .
V neděli 13.2. jsme ráno opustili hotel, popojeli k nedalekému zámku Kačina a trochu se prošli v místním parku. Ten bohužel právě nebyl v nejlepším stavu (probíhala jakási rekonstrukce), navíc byla docela zima, takže jsme se tam příliš dlouho nezdrželi a vyrazili zpět k domovu. Nejeli jsme přímo, ale po okreskách a Štěpánka kousek řídila, což jí tentokrát výjimečně šlo .
Bohužel sobota strávená pobíháním po památkách v té zimě se na nás docela podepsala a tak jsme oba zalehli s rýmou, Štěpánka dokonce dostala antibiotika, takže naše pondělní sedmé výročí jsme příliš neoslavili, oba jsme leželi v posteli a chrchlali, zkrátka žádná velká romantika 
. Snad příště ...
