Akce Hronov

Autorem je Básník, publikováno 14. 4. 2010 v rubrice Na cestách; Pejsek a Kočička.

Po dlouhém zimním spánku jsme se konečně i my probudili a vyjeli někam ven do přírody. Aby nám nebylo smutno, pobrali jsme s sebou všechny kdo mohli – to jest Verču, Gymi a Župana. Ty jsme poté naložili do auta a vyrazili směr Vysoká Srbská a Závrchy do skautské chaty Kamzík …

Abych tedy byl přesný, z Prahy jsme vyrazili pouze čtyři, Kočičku jsme dobírali až v Jaroměři. Cesta ubíhala celkem rychle, a tak jsme nakonec na místo přijeli dřív, než jsme původně počítali. I tak jsme se ale do chaty dostali až po jedenácté večer. Protože zatápět už nemělo cenu, zalezli jsme urychleně do spacáků a usnuli. Kupodivu jsme v noci nezmrzli… alespoň někteří

Ráno nás čekalo nic moc počasí a po chvíli dokonce celkem silné krupobití. Rozhodli jsme se vzít auto a dojet do Machova s tím, že se tam rozhodneme, jestli půjdeme na vycházku, nebo zvolíme náhradní program. Nakonec jsme nechali auto v Machovské Lhotě a vyrazili směrem do skal. Dali jsme si lehký odpočinek na křižovatce ‘U Zabitého’ a pak započali výstup ke skalním bludištím. Počasí bylo dost proměnlivé, chvilku bylo hezky a chvilku docela pršelo. Bylo i dost chladno, což dokazovaly i zbytky sněhu, které mezi skalami tu a tam ležely, a které někteří z nás velice rádi používali k zákeřným útokům na ostatní členy výpravy . Cestu jsme našli velice snadno, přestože jsme zcela zaručeně vůbec nešli po značce (já tedy alespoň až na vyhlídku žádnou neviděl ).

Nakonec jsme došli až na Skautskou vyhlídku, kde jsme se vyfotili a začali svačit. Bohužel se brzo počasí trošku zbláznilo a přes déšť a kroupy se nakonec změnilo v regulérní chumelenici. Chvíli jsme se schovávali pod skálou ‘Tuleň’ a doufali, že přestane, ale nakonec zbyla jediná volba: buď jít dál v chumelenici, nebo zůstat a zmrznout. Tudíž jsme neotáleli a šli. Byla nám dokonce taková zima, že jsme i zápis do místního zápisníku odložili na příští návštěvu. Naštěstí jsme se celkem brzo zahřáli a i počasí se po nějaké době zlepšilo. Cestou zpět jsme si dokonce udělali výlet do Polska (pravda, nebyl příliš dlouhý – asi 2 metry ).

K autu jsme dorazili poměrně brzy odpoledne, stejně tak zpátky na chatu. Chvíli bylo nádherně, ale za chvíli se opět přihnala sněhová a krupová bouře a tak jsme radši zalezli dovnitř, zatopili (na příjemných asi deset stupňů ) a zbytek dne strávili klábosením a hraním Země-města, Trans Ameriky a našich oblíbených Krav. Dokonce zbylo trošku času i na kytaru. Kolem půlnoci už ale nezbylo, než zalézt do spacáku ve vedlejší místnosti, kde ale rozhodně nebylo takové vedro.

V neděli ráno jsme po snídani a rozmrznutí uklidili chatu, naložili se do auta a odjeli do Srbské vrátit klíče od chaty. Poté jsme poučeni včerejším počasím odjeli do Dobrošova shlédnout místní pevnost z dob první republiky (více informací zde). Dobře jsme udělali, protože celý den se teplota nevyhoupla nad 3°C, takže jsme i tak docela vymrzli. Po skončení prohlídky nám vzhledem k počasí nezbylo nic jiného, než se vrátit k autu a vyrazit směr Praha.

No, a abych jen nepovídal, jako důkazní materiál přikládám fotky a dokonce nějaké to video