Pirkštejn, Č. Šternberk a Odranec (Stará Dubá)
Přestože z různých sdělovacích prostředků k nám proudily informace o příšerném mrazu, který se na víkend čeká, rozhodli jsme se nakonec 16.2.2008 přece jen vyrazit na další výlet.
Po krátké konzultaci s jízdním řádem jsme nakonec zvolili Posázaví a konkrétně Rataje nad Sázavou. Vyrazili jsme tentokrát netypicky brzo - už v 7:10 z Prahy, protože jediný rozumně použitelný vlak na trati Kolín - Ledečko, kterou jsem si chtěl prohlédnout, jel z Kolína v 8:47. Projížďka po výše zmíněné trati byla sice ze začátku trošku nudná, protože krajina byla víceméně placka, ale za Uhlířskými Janovicemi už trať začala klesat k Sázavě a tam už to bylo něco jiného 
. Netrvalo dlouho a v 10:05 už jsme brzdili v zastávce Rataje nad Sázavou.
Po vystoupení z vlaku jsme zjistili, že předpovědi nelhaly a je opravdu pořádná kosa. Naštěstí, ale začalo svítit i sluníčko, které docela hřálo. Vydali jsme se do centra vesnice, kdysi obehnané hradbami, v jejímž středu se dá najít zámek, který ale není zrovna v nejlepším stavu (viz. foto) a především hrad, přestavěný na faru, nesoucí jméno Pirkštejn. Prohlídli jsme si hrad i zámek a náměstí, a protože do odjezdu našeho vlaku zbývaly ještě asi dvě hodiny, vydali jsme se po značce na nedalekou Ratajskou vyhlídku.
Z vyhlídky je celkem slušný výhled do údolí, i když směrem k zámku a kostelu bohužel trochu cloní stromy. Sice výhled na krajinu posetou chatičkami není nic moc extra, ale ošklivý také není. Od vyhlídky jsme pak pokračovali okolo hřbitova a kapličky po hlavní ulici až zpátky k nádraží. Cestou začalo celkem dost foukat a hlavně chumelit, byla docela dost zima. Přetrpěli jsme ještě půl hodiny na zastávce v Ratajích, pak jsme nakonec oproti plánu odjeli naproti našemu vlaku do Č. Šternberka. Tam jsme měli tak akorát čas se projít po mostě a podívat se pod hrad a šli jsme zpátky na zastávku, abychom chytli vlak, kterým jsme původně chtěli jet z Ratají. Vlak za chvíli přijel a my s ním pokračovali do Hvězdonic. Během cesty jsme se naobědvali a hlavně trochu rozmrzli.
V Hvězdonicích nás přivítal hluk pocházející z nedaleké dálnice D1. Při pohledu na chatičky umístěné přímo pod dálničním mostem jsme opravdu litovali jejich majitele. Jezdit si sem odpočinout bych tedy opravdu nechtěl. Pokračovali jsme podél řeky a kolem všudypřítomních chatiček až k místu, kde značka přecházela koleje. U přechodu byla kromě malého zbytku zdi také jakž-takž čitelná tabule s historií místa. Někdejší opevněné městečko Odranec se rozkládalo v údolí Sázavy na celkem velké ploše a jeho zdi sahaly po úbočí kopce až po kdysi zřejmě velkou pevnost Stará Dubá, z níž nyní zbyly jen trosky. My jsme prošli někdejším městečkem dole u řeky až k někdejší bráně, která se nyní nalézá v těsném sousedství železniční trati. Je to takové zajímavé místo - zřícené zbytky opevnění a vedle toho železniční trať. Od brány jsme pokračovali nahorů prudkým svahem podle zbytků opevnění až k horní pevnosti. Tu jsme zběžně prohlédli a zahájili sestup zpět k řece. V Hvězdonicích jsme si ještě prohlédli lávku přes Sázavu a zanedlouho už stáli na nádraží.
Na závěr dne nám ještě České dráhy připravily malý bonbónek v podobě třicetiminutového zpoždění vlaku do Čerčan. Vlaky z Čerčan do Prahy sice jezdí po půl hodině, takže jsme nemuseli moc dlouho čekat, ale ten, kterým jsme jeli neměl přípoj na Smíchov a metro nám tvrdohlavě ujíždělo, stejně jako nám ujel i autobus na Smíchově. Takže z původních 30 minut bylo doma krásných 60. Přesto jsme si ale den myslím užili, viděli jsme zajímavá místa a hlavně jsme se zase po dlouhé době spolu podívali ven z Prahy. A na závěr přikládáme i několik fotek.
