Na kolech Českým rájem
Když mě Lučina oslovila, jestli nechci s ní jet na kole na její chatu v Branžeži, okamžitě jsem souhlasil, už proto, že jsem si před nedávnem pořídil nové kolo. Akce se konala o víkendu 13.-15.6.2008 a nakonec jsme vyjeli v sestavě: Lucka, Jana, Hároš, Verča a já. Štěpánka nejela, páč nemá momentálně k dispozici kolo.
V Praze-Vršovicích jsme sedli na vlak a ten nás i kola dovezl rovnou do Mnichova Hradiště. Tam jsme po krátkém bloudění, zahrnujícím okružní jízdu městem, našli správnou cestu a vyrazili k Branžeži. Cestou jsme se stavili na hradě Valečově, kde měli sice už bohužel zavřeno, ale i tak jsme udělali malou obchůzku okolo a prohlídli si aspoň haldomornu. Následovala jízda cestou necestou, polem nepolem a ve finále zabahněným úvozem plným louží (ten jsme během víkendu poznali velice detailně, neboť všechny výlety měly tendence jím končit...
) až na chatu, kde nás již přivítali lucčini prarodiče. Po vydatné večeři, sprše a večerním debatování jsme zalehli do postelí.
V sobotu ráno jsme sedli na kola a vyrazili na nedaleký hrad Kost. Na prohlídku jsme bohužel nešli, protože jsme nechtěli nechávat kola nehlídaná u stojanu, ale s Janou jsme aspoň stihli navštívit výstavu bájných zvířat ve zdejších sklepeních. Byla moc pěkná a měla tu správnou atmosféru.
Z Kosti jsme přes údolí Plakánku s krásným rybníkem pod pískovcovými stěnami dojeli až do Sobotky, kde jsme si v cukrárně na náměstí dali něco na zub. Dál naše cesta vedla již bez větších zastávek přímo k pivovaru ve Svijanech. Tam jsme si (překvapivě) dali pivo a taky večeři. Lahodný mok jsme obrželi ve zvláštním zařízení - Žirafě. To je vysoká trubice o objemu cca 4l, která má na spodním konci kohoutek a člověk si tak pivo čepuje sám z Žirafy přímo do své sklenice. Při objednávání jsme museli překonat kuriózní problém - holky (Lucka a Verča) si nechaly doma občanky a pivo jim nechtěli nalít (přestože oběma už 18 dávno bylo). Nakonec pivo dostaly, ale nejlepší na tom celém bylo, že po Hárošovi, kterému je 16, občanku vůbec nechtěli 
.
Ve Svijanech jsme se chvilku zdrželi, především proto, že Lucka s Veru jaksi nebyly schopné další jízdy (stav kontinuálního hihňání), a tak jsme museli ještě chvíli čekat před hospodou, než to z nich trochu vyprchá.
Cesta zpět na chatu už pak probíhala bez problémů a zanedlouho jsme naším oblíbeným úvozem plným bahna dojeli až do Branžeže a na chatu. Následovala večeře, nějaká ta konverzace, a pak hurá do hajan.
V neděli jsme ráno nechali kola doma a pěšky jsme se šli pokochat Vyhlídkou Českého ráje. Cestou tam jsme se stavili u zbytků starého skalního hradu, zvaného Hynšta. Na vyhlídce jsme se patřičně občerstvili a přes Drábské světničky a náš oblíbený zabahněný úvoz jsme pokračovali zpět na chatu.
Tam už jsme jen zabalili, vzali kola a po silnici (čili ne úvozem ... poprvé ...) jsme vyrazili do Mnichova Hradiště a odtud pak vlakem domů. S Hárošem jsme si potom udělali pěknou noční jízdu z Hlavního nádraží okolo Vyšehradu, přes Barrandovský most a Prokopské údolí až domů.
Celkově to byla velmi zdařilá akce a doufám, že se ji (nebo nějakou podobnou) podaří zase někdy zopakovat 
