Na běžkách do Jizerek
Nakonec jsem podlehl Lučininu přemlouvání a nechal se ukecat k výletu na běžkách do Jizerských hor, konkrétně Hrabětic. A to i přes to, že jsem na běžkách 7 let nestál. A protože jsme nechtěli jet jen sami dva, přibrali jsme s sebou ještě Gymi.
Původně jsme počítali s jednodenní akcí na 27.1., ale nakonec bylo vše úplně jinak. Nebylo mnoho sněhu a tak jsme akci odložili o týden později, tedy na 2.2. s tím, že má připadnout sníh. Pak ještě Lučina přišla s tím, že bychom mohli přespat u jejího známého v penzionu v Janově. Ještě jsme museli vyřešit pár drobností a organizačních záležitostí, ale nakonec se nám podařilo 2.2. brzo ráno opravdu vyjet, a to ve složení Lučina + Gymi + já(Básník).
Cestou jsme ještě dobrali benzín a už jsme se řítili po dálnici směr Liberec, po nějaké chvíli sjeli směr Jablonec a nakonec jsme se propletli Jabloncem až na horskou silnici směrem na Janov. Tam se nám po úvodních problémech (několikrát jsme to přejeli :) ) podařilo penzion najít a po převlečení do lyžařského jsme pokračovali dál nahoru do Hrabětic. Cestou se nám ještě podařilo přejet odbočku, takže jsme se podívali skoro až do Liberce, ale nakonec jsme přece jen trefili a zaparkovali na parkovišti, které připomínalo zimní stadion.
Z prvního dne po 7 letech na běžkách mám zajímavé vzpomínky. Většinou sestávají z rozličných způsobů pádů a strachu o vlastní existenci, když jsem se snažil z kopce zabrzdit lyže. Jinak se mi to ale celkem líbilo a hlavně se to líbilo holkám, které mohly smíchy prasknout. Nakonec jsme za celý den urazili úchvatných 3,5 km. I přes to jsem byl večer celkem zničen.
Večer jsme uvítali vybavenost našeho "apartmánu" sprchou, kde jsme mohli osprchovat a kde jsme si udělali teplý čaj a dobrou večeři. Večer jsme ještě hráli hru Hobiti a po krátkém boji o to, kdo kde bude spát, jsme zalehli. V noci jsem se sice často budil, ale podařilo se mi celkem slušně se vyspat.
Ráno jsme pak vstali celkem brzo a hned ráno vyrazili do Hrabětic. Sjeli jsme dolů k Josefodolské přehradě a potom podle ní přes Bedřichov a Královku, kde jsme navštívili místní rozhlednu. Počasí bylo celý den skvělé, takže byl skvělý i výhled z rozhledny, stejně jako jsme si celkem užívali okolní krajinu. Bohužel se dobré počasí ale podepsalo i na počtu lidí na trati, která vypadala jako jižní spojka ve vrcholící dopravní špičce.
Kolem jedné už jsme byli zpátky u auta a jeli dolů k penzionu. Tam jsme se ještě osprchovali, uvařili si oběd, zabalili věci a odnesli je do auta. Kolem čtvrté jsme vyjeli zpět ku Praze. Obavy z přeplněnosti silnic se naštěstí nenaplnily a my přijeli do Prahy celkem brzo a bez potíží. Nakonec jsme ještě jeli do Mirošovic, aby Lučina nemusela všechno tahat pozdě večer sama vlakem. Potom jsem už jenom vysadil Gymi na Ohradě a zamířil k domovu. Těsně před cílem na mě ještě čekal malý bon(m)bónek - nešel semafor na křižovatce s ulicí K Barrandovu, takže jsem si užil příjemných snad pět minut čekání uprostřed dálnice plné aut, než bylo konečně volno a mohl jsem přejet zbylé dva jízdní pruhy do centra 
